Deskovka Věc – recenze adaptace kultovního hororu

Věc: Desková hra

1–8 horas | 60–90 minutos | desde 14 let | česky, bez textu

Šance, že někdo takový bude existovat, je asi opravdu malá, ale pokud netušíte, co si představit pod pojmem The Thing, vězte, že se jedná o kultovní snímek režiséra Johna Carpentera. Natočený v roce 1982 spadá do éry takových pecek sci-fi žánru, jakými jsou Vetřelec, Blade Runner či ET

Pravděpodobnější už může být to, že jste možná Věc neviděli a netušíte přesně, o co tady kráčí. Samozřejmě nejlepší de bylo se na film podívat, stříknout si hutnou, mrazivě paranoidní atmosféru přímo do své kulturní žíly, nasát ji před svojí první seancí nové atmosférické deskové hry. Ale třeba mate alergii na cokoliv před Marvelem. Třeba se odmítáte dívat na filmy pro pamětníky. Nebo prostě nemáte rádi sci-fi říznuté hororem. Pro takové tu máme krátké shrnutí:

Skupinu zaskočených amerických polárníků na stanici navštíví podivné procesí: Nádherný husky a vrtulník ze sousední polární stanice. Z letícího dopravního prostředku na psa pálí norští vědci z automatické pušky. Vrtulník skončí v plamenech a nebezpečný Nor s kulkou v oku. Přítulný pejsek se stává novým členem americké polární stanice. Nikdo netuší, že místo nejlepšího přítele člověka jde o mimozemskou bytost schopnou pozřít oběť včetně vzpomínek, chování, a dokonce imitovat původní podobu. Zbývající hmotu navíc dokáže využít k reprodukci.

A přesně o to samé jde i ve stejnojmenné deskové hře. Na rozdíl od chudáků z filmu máte jednu zásadní výhodu: Už od začátku totiž víte, že Věc je mezi vámi. Jeden z vás tak po počátečním rozlosování není tím, kým se zdá být.

Váš cíl ve hře je poměrně jednoduchý: Najít způsob, jak se dostat ze základny, vzít s sebou všechny neasimilované parťáky, a naopak neodvézt žádnou Věc. Zní to vlastně docela jednoduše, ale ve skutečnosti to je téměř nadlidský úkol. Ovšem to krapítek přebíhám. O tom až úplně na konci.

Jak na Věc

Vtěleni do rolí polárníků se ocitáte na základně zpodobněné barevným, leč přehledným herním plánem. Najdete tu například kuchyni se skladem proviantu, laborku, kde se dají vyrobit krevní testy, radistickou místnost, z níž se dá po jejím opravení zavolat pomoc. Některé lokace slouží k samotnému přežití. Je jimi už zmíněná kuchyně, místnost s elektrickým generátorem nebo kotelna, která umí takovou fajnovou věc jako udržovat základnu a vás v teple, a tedy naživu.

Jiné místnosti umožňují získat vybavení. Zbrojnice a skladiště nabízejí pestrou paletu šikovných nástrojů a zbraní. No a radistická místnost spolu s venkovním stanovištěm vlastního vrtulníku a rolby, to jsou jediné prostředky záchrany z tohohle zmrzlého pekla.

Pravidla jako taková nepatří k nejpřehlednějším, ale když hru jednou nastudujete, průběh kola je v podstatě jednoduchý a přímočarý. Nejdříve pomocí kostky zjistíte, jaké zrovna panuje počasí. Nenasytnost kotle i generátoru se odvíjí od toho, jak hnusně za oknem je. Navíc, pokud už je záchranný vrtulník na cestě, ve vánici mu přílet bude trvat rozhodně mnohem déle, než když není na obloze ani mráček. Hned potom, pokud už se náhodou někdo z hráčů jako Věc odhalil, může v tajnosti nachystat místa, kam se vypraví na lov.

Věc: Desková hra

V té chvíli začíná ta správná zábava a hrátky s paranoiou. Hráči si doberou do tří karet a postupně každý dá veliteli jednu kartu z ruky. Samozřejmě skrytě. Klidně pak může tvrdit, že do balíčku přidal možnost opravy, a ve skutečnosti tam šoupne sabotáž. Nejde o žádné dramatické rozhodování, karty jsou jen tří typů: Oprava, použití a sabotáž. Žádné speciální efekty, žádné nekonečné pročítání karet. Hráč při předávání karty veliteli současně umístí figurku svojí postavy do jedné z lokací na herním plánu.

Následuje nepříjemná část – střetnutí. I když, nepříjemná jak pro koho. Pokud se náhodou ocitnete s někým (nebo s něčím) ve stejné místnosti, musíte si tajně ukázat žetony své aktuální role. Pokud je ten druhý člověk, pak se nic nestane. Ale když je to Věc, pak máte šanci 50 na 50, že se k němu připojíte.

Případné nakažení probíhá na tajňačku. Bez ohledu na to, zda člověkem zůstanete, nebo ne, paranoia s každým setkáním narůstá, stejně jako stoupá výše váš žeton na stupnici podezření. Do psychopaické rovnice ještě vstupují potenciální střetnutí se psy, kteří se motají po základně a mohou vás také nakazit. Nebo v nejhorším možném případě střet s již odhalenou Věcí, která vás může rovnou sežrat.

Věc: Desková hra

Jakmile jsou střetnutí vyřešena, velitel začne otáčet karty a přidělovat otočené akce jednotlivým postavám. Bohužel jednou otočenou kartu a její akci musíte někomu přiřadit, ať chcete, nebo nechcete. Což je pro ty, co jsou stále ještě lidmi, problém. Především v případě otočení sabotáže, která poškozuje místnosti, ničí zásoby a tak podobně. Naštěstí se může velitel kdykoliv rozhodnout už další karty neotáčet, a tím zabránit potenciální hrozbě sabotáže.

Když máte všechnu akční práci zdárně za sebou, potkáte se ve společenské místnosti, abyste prodiskutovali svá podezření, as postupujícím časem se rozumná debata mění ve vyostřené disputace a obviňování. Vzduchem létají nařknutí, blafování, vysvětlování i vytáčky. Následně na sebe můžete vzájemně ukázat a posouvat žetony hráčů na stupnici podezření. Dostane-li se žeton některého z hráčů dostatečně vysoko, bude muset hrát karty akcí do velitelova balíčku otevřeně a všichni jasně uvidí, co má vlastně za lubem.

Poslední zábavou dne jsou případné krevní testy nebo test pomocí drátu a plamenometu. Pokud vám přijde druhá forma poněkud bizarní, tak to bude opravdu chtít doplnit si vzdělání zhlédnutím filmu.

Pak den konci. Je potřeba se najíst, zjistit, kam se rozutekli psi, a provést případnou změnu velitele. A radostně se vrhnout do víru chladivého šílenství dalšího rozbřesku.

Věc: Desková hra

Záchrana čeká, ale na koho?

Pokud se hráčům podaří zavolat záchranný vrtulník nebo opravit a natankovat rolbu či vrtulník na základně, mohou se v patřičnou chvíli rozhodnout stanici opustit. První nastoupivší hráč se rozhodne, jestli s sebou vezme do dopravního prostředku další postavu s nejnižší mírou podezření. Tihle dva se musí shodnout, zda přiberou dalšího. A tak dále a tak dále. Pokud se podaří odvézt všechny lidi ze základny a nevzít s sebou jedinou Věc, spasili jste sebe i celé lidstvo. V opačném případě…

Věc je nejzábavnější právě v postupném narůstání strachu a nejistoty, kdo je kdo a komu už nemůžete věřit. Finální rozhodování o tom, kdo nastoupí, je takovou závěrečnou třešničkou na dortu. Pravidla sice předpokládají, že jakmile nastoupí Věc, má to hráč oznámit, aby všichni okamžitě věděli, že je konec a celé lidstvo čeká pravděpodobná zkáza. V naší skupině si však tuhle závěrečnou fázi užíváme až do hořkého konce. Odhalení, kdo kým byl, činíme až po tom, kdy je jasné, kdo do vrtulníku či rolby nastoupil a kdo ne.

Hra má chytře navržené jednoduché mecanismoy, jimiž motivuje hráče, aby společně vyráželi do lokací i za cenu střetnutí s ostatními postavami či psy, čímž riskují vystavení se nebezpečí, tedy že se sami veěcí. Nejenže někdy prostě do dané místnosti musíte, ač se tam potuluje nějaké to psisko. Navíc existují lokace, kde si můžete vzájemně pomáhat a akční karty ve více lidech využívat mnohem efektivněji. Bez této podpory může být kupříkladu oprava radistické místnosti nadlidským výkonem.

Do karet zábavnosti hraje především neuvěřitelně svižné tempo a krátká herní doba. Dokonce iv sedmi hráčích jsme zvládli partii za něco málo přes hodinu. Hra svojí dynamikou výrazně kontrastuje s delšími a možná i komplexnějšími zážitky, které můžete znát z jiných her se skrytou rolí. Například v nedávno vydané hře Nevyzpytatelní se vaše role mění maximálně jednou v polovině hry. Oproti tomu Věc přichází s neustálým strachem z proměny na vetřelce.

Lovcraftovský výlet na zaoceánské lodi má výrazně složitější pravidla, složitější mechaniky, a to i na vysvětlení před hrou. Víc než o hraní samotných hráčů jde o brutální tenzi a probírání sebemenších přehmatů. Věc má naopak jednoduchou sadu pravidel. Žádné komplikované akce, akční karty nebo schopnosti. Vše má svižný spád a proti Nevyslovitelným mnohem lehčeji pojatou atmosféru. Obě hry v naší skupině ve svém žánru excelují, ale každá trochu jiným způsobem.

Věc: Desková hra

Věc rozhodně poskytuje lehčí uvedení do žánru her se skrytou rolí. Pravidla jsou mnohem přístupnější. Akce jsou krátké. Téměř všechny fáze sami o sobě vyzývají a motivují k diskuzi, která ale není zbytečně dlouhá. Ani nápor na psychiku není tak dramatický. Závěr nemusí být vždy úplně extatický, ale to, co k němu směřuje, rozhodně je. Jediné, co musíte být schopni skousnout, je fakt, že vítězství přeživších, byť ne nedosažitelné, je přinejmenším dosažitelné obtížně.

Na závěr ještě jedno upozornění: Hra obsahuje i kooperativní mód pro jednoho až tři hráče, který má ale samostatná pravidla.


Source: Games by games.tiscali.cz.

*The article has been translated based on the content of Games by games.tiscali.cz. If there is any problem regarding the content, copyright, please leave a report below the article. We will try to process as quickly as possible to protect the rights of the author. Thank you very much!

*We just want readers to access information more quickly and easily with other multilingual content, instead of information only available in a certain language.

*We always respect the copyright of the content of the author and always include the original link of the source article.If the author disagrees, just leave the report below the article, the article will be edited or deleted at the request of the author. Thanks very much! Best regards!